(-:   ?!? VESELÉ VÁNOCE ?!?   :-)

"Co to bylo za záblesk?" zeptala se nervozním hlasem moje právoplatná manželka:

"Ty demente, to byl určitě radar!"

Radar!?"

Čímž ale její lamentování neskončilo. "Panáček nesmrdí korunou, nemá ani na zimní gumy, ale na pokuty v Eurech? to určitě dá dohromady. Uvědom si, že nemáme už ani cent, na hranice dojedeme nejspíš na výpary a ty si klidně jedeš jak kdyby pro tebe žádný předpisy neplatily. Seš nezodpovědnej až to bolí! Bože, za co jsem se to provdala. Matka měla pravdu když říkala, že s tebou se místo do ráje dostanu tak leda do prdele!

"Co furt máš lásko? Jedu padesát, svítím, nevím co to bylo.Třeba jen někdo na ulici něco fotil" zkoušel jsem navrhnout.

"A co by jako kdo na týhle ulici fotil?" manželka se zavrtěla na sedačce spolujezdce, potáhla z cigarety a pokračovala: "Našeho vomlácenýho Favouše? To si děláš prdel ne? Říkám, že si jel víc jak padesát a radar nás vyfotil." stála si na svém.

" Kecy, prdy, beďary, jel jsem padesát, nejsem blbej, abych riskoval německou pokutu ne?" snažil jsem se manželce oponovat.

"Času máme dost, otočím to a projedem tuhle ulici znova padesátkou, abys viděla že nekecám." Uzavřel jsem.

Trošku mě hryzalo svědomí, jel jsem opravdu padesátkou? Vraceli jsme se z Drážďan z předvánočních nákupů, oba dva utahaní z celodenního prolejzání krámů a obchoďáků a tak bych se ani nedivil, kdybych po tý štrece neměl už takovej cit v noze. Nebo že by únava? Však uvidíme. Zabočil jsem do první vedlejší ulice bravurně otočil Favouše a vrátil jsem se zhruba dva kilometry, kde jsem opakoval týž manévr. Manželka vedle mě ostřížím zrakem sledovala ručičku tachometru, která se držela čtyřicetipěti kilometrů v hodině. I já jsem se snažil jet touto rychlostí. Ale bylo to marné, najednou to blesklo a na ulici ani noha. To byla samozřejmě voda na manželčin mlýn.

Hned spustila: "A je to tady, určitě jsme v nějaký čtyřicítkový zóně! Sereš na značky, čumíš co kde lítá a bude akorát mastná pokuta!

Proboha za co mě trestáš?!" Strašně jsem litoval, že neexistuje nějaký dálkový vypínání na ženský. To by byla paráda, jen by otevřela hubu, já bych zmáčknul čudlík, ona by zhasla a zapnul bych jí na chvilku až na hranicích, aby se mohla usmívat na celníky. Pak zas vypnout a zapnout až doma, aby mohla otevřít vrata na zahradu.....

Po pár vteřinách scifi představ jsem se zase vrátil nohama na zem. Vrhnul jsem na ní dost nevraživej pohled a navrhnul jsem, že zajedem až na začátek Pirny a schválně jestli tam bude nějaká čtyřicítka.

"Jo!" vyštekla na mě. "Máme prachů na rozdávání a budem si vozit prdel po Německu sem a tam, aby se ukázalo, že mám pravdu. To zrovna..!

To mě ale dožralo tak, že jsem se otočil skoro na místě, s výrazem šílence v očích a ručičkou tachometru na čtyřicítce jsem dojel až za město, kde jsem se otočil a vyrazil zpět. Jel jsem jak šnek třicítkou. Nikde samozřejmě žádná značka, která by upravovala rychlost. Němčouři, kteří ve své vlasti opravdu dodržují povětšinou rychlost mě problikávali a předjížděním mě dávali jasně najevo, že se seru jak hlemýžď.

Banhofstrasse - tuhle ulici si asi budu nadosmrti pamatovat. Za nervózního blikání aut v koloně za mnou jsem jí pomalu projížděl. BLIK! Zase ten blesk. Zase nás něco vyfotilo. To už bylo i na mou ženu dost, rezolutně se natočila zády ke mně a celou cestu až na hranice a posléze i domů do Děčína se koukala z okénka a nepromluvila ani slovo.

Její mlčenlivost trvala ještě skoro týden. Čas od času jsme spolu sice prohodili pár frází nutných k přežití, ale bylo na ní vidět, že vina je zcela na mé straně. Pak se vše vrátilo téměř do normálu.

Den před štědrým dnem jsem spěchal domů z práce vystresovanej tím, že ještě nemám pro manželku dárek pod stromeček.

Mám jí rád a chtěl jsem jí koupit něco hezkého. Něco co by jí mě stále připomínalo.

Na příhodu z Německa jsem už dávno zapomněl a tak mi otevření poštovní schránky doslova vyrazilo dech. Nejsem většinou škodolibej, ale dopis na úředním papíře, s německou poštovní známkou a německou zpáteční adresou mě rozesmál.

Moje němčina stačila bohatě na to, abych z dopisu vyčetl, že nám byla vyměřena třikrát pokuta ve výši dvacet Euro při průjezdu Nádražní ulicí v Pirně kde zdejší policejní radar třikrát zdokumentoval, že spolujezdec nebyl připoutanej bezpečnostním pásem!

Pak už stačilo jen vzít novou obálku, lejstro do ní vložit, zabalit do vánočního papíru,šoupnout to pod stromeček a jen čekat, až zazvoní Ježíšek a má milovaná manželka se posere ...

Radouňská rallye 2010

Bohužel jsem zde osobně nebyla tak můžu zprostředkovat jen pár fotek a videí, které mluví za vše.

POŘÁDÍ TŘÍDY A3:

1.    Svoboda, Adámek - škoda octavia Kit Car

2.    Mach, Nacházel - ford puma

3.    Vaško, Pokorný - bmw 320

CELKOVÉ POŘADÍ:

1. Kalista Jiří, Šofr Michal Mitsubishi Lancer EVO IX A4

2. Šikl Martin, Pecina Martin Mitsubishi Lancer EVO IX A4

3. Danys Pawel, Borko Tomasz Mitsubishi Lancer A4

4. Černý Michal, Bartoš Pavel Subaru Impreza STI A 12 A4

5. Urbanowich Arkadiusz, Jaros Adam BMW M3 A4

6. Plavec Petr, Popelka Luboš Mitsubishi Lancer EVO VIII A4

7. Svoboda Jiří, Adámek Pavel Škoda Octavia KIT CAR A3

8. Sobota Jakub, Zajíček Jiří Mitsubishi Lancer EVO IX A4

VIDEA: 

https://www.youtube.com/watch?v=4FPN-9S8KvA

https://www.stream.cz/video/488980-radounska-rallye-2010

https://www.stream.cz/video/497871-auto-design-cup-radounska-rallye-2010

12.06.2010    ÁŇI 2. NAROZENINY a Den kozla

Dnes to jsou přesně 2 roky co se naše dušička narodila a protože vyšel na tento den i Den Kozla, strávily jsme ho převážně ve víru dění uprostřed vsi.

Prošly jsme atrakce, kde jsme samozřejmě nejvíc času strávili na koníkách, dali si rybu a grilované maso na kuželníku, kde jsme se potkali se Stejskaláky no a nakonec zabrousili na nádvoří popovského pivovaru, kde jsme se nejvíc těšily na vystoupení Kryštofů.

Potom jsme docela uondaní horkem dorazily dom a vyvalili se na zahradě a tam se Áňa ještě vyblbla s hafanama a samozřejmě provizorním bazénkem. Byl to opravdu pěkně strávený víkend s kamarádkou Zuzkou, Michalem a jeho přáteli z hotelu Martinem, Chosem a Carlosem. Darů se opravdu sešla spousta.

Ale samotná oslava se měla konat v neděli, kdy se sešli i všichni od Dušků.

Fotky ze dne Kozla najdete ve Fotogalerii z Akcí.

Rallye Posázaví - Memoriál Ing. Karla Švece 29.5.2010

V pátek 28.5.2010 večer jsme v nepřestávajícím lijáku vyráželi směr Havlíčkův Brod, dálnice se v okamžiku změnila na rychlostní komunikaci kde nikdo nejel víc jak 80 pokud tedy aspoň jel. Proudy vody stékali z každého mostu jak vodopády a kraje dálnice byli jak malé potoky, připomělo mi to, že stejné to bylo na loňském ročníku. Jen jsem si přála aby to nedopadlo jako loni, a hlavně aby ten bydlík ve kterém máme spát měl aspoň bufíka. Samozřejmě že jsem jela opravdu vyzbrojena proti zimě, ale co kdyby.

Už při příjezdu na letiště v HavlBrodě se začala nálada a trošku i to počasí zlepšovat.

Zarytý nepič zelené, náš mitfára Zdenda, který se v Hořovicích dušoval že ji nikdy nepil a nikdy stím ani začínat nebude, nás pozdravil slovy ČUS, DÁME SI ZELENOU a nám už bylo jasné že chlapci mají plně natrénováno. Cestou jsme jednu flaštičku koupily do zásoby a druhou ještě během večera v místním stánečku. Bohužel měly obě " stržený závit " tak, že hrozilo že se někde vylejou. Padly za oběť. Verča dorazila 2 hoďky po nás se Zdendovou paní a Strejčkovím synem Lukášem, který dělal fotečky. Strejček už hajal na hotelu, kam se postupně odebrala i Verča s Lukym. My jsme šli do hajan až kolem jedné.

Druhý den v 7:00 začínal maraton, snídaně, rychlá kontrola auta a map a rozhodování co a jak. S Verčou jsme byli domluveny, že budeme lítat mezi cílem 1. a  3. vložky a počítat časy. Honza byl vyslancem na 2.RZ. Poznala jsem také Strýčkovu mitfárku Jarku, pozdravila se s Pipínem pobavila se jmény na okně tapíra P.Dědek, J.Babka a vyrazilo se. Ráno byla ještě silnice dost mokrá, ale už vysvítalo sluníčko a vypadalo to, že bude po dlouhé době pěkný víkend. Ovšem můj orientační smysl, na který Verča spoléhá při přejezdech se ztratil večer před, zároveň se zátkami od zelené. Ale při výstupu do cíle třetí erzety (500m  strmý kopec) se mi zázrakem vrátil. Ztratila jsem ovšem plíce.  Překvapilo nás že v cílech RZ nás poznávají a pamatují si nás z loňska, hlavně pán v 3. RZ poznamenal při našem udýchaném pozdravu JSEM RÁD ŽE SE VÁM U NÁS NA VYSOČINĚ TAK LÍBÍ A ŽE JSTE K NÁM ZASE ZAVÍTALI. Nezmohla jsem se ani na odpověď.  Při odchodu jsem jen poznamenala, že se opět vrátíme, ale už jen z té myšlenky se mi dělalo špatně a hned v autě jsem jukala do mapy kudy by se dalo projet s Jeepekem blíž. Spása našla jsem a ulevila jsem nám od 3/4 kopce, ale ovšem až na poslední vložku. Do té doby jsme si to ještě jednou zopákli. Samozřejmě všechny posádky, které jsme při tomto výstupu potkávali už z nás měli prču.

Káně byl z prvních tří vložek trochu mimo, auto bylo přebržděné a na gumách, které si nechal ráno obout byl jak na másle. Po prvním servisu se to mnohem zlepšilo a kluci začli pořádně tahat. Strejček, měl stejný problém, ale nějak nebyl sto se chytit. Bohužel Pumička opět nestíhala Octávkám, takže se opět ustálilo pořadí Svoboda, Kašpar oba se škodou Octávia a naš Káně s Pumlíčem. Chtělo to jen udržet až do koce, což se nakonec podařilo. Opět 3.místo v grupě A3. První 2 pořadí zůstal stejná Svoboda a Kašpar. V celkovém pořadí stojí za zmínku 1.místo Kalisty s Mitsubishi Lancer Evo V, který po roce a půl může vyměnit svá jména na oknech NIKDY NEDOJEL a BRZY SKONČIL, jelikož už nejsou aktuální. A k tomu jim blahopřejeme.

Káně musel brzo po závodech odjet, jelikož měl ještě ten věčer nakládat auta do Mostu na okruhy, nemohl se zůčastnit vyhlášení a Zdeněk měl nějakou domluvenou akci. Dostalo se nám s Verčou té pocty převzít ceny za jejich 3. místo., takže jsme dostali na krk věnce, věcné dary, pogratulovali ostatním a utekli šampaňské spršce. Při gratulaci s Kašparovci, kdy jsme si podávali ruce si Kašpar rýpnul že jsme jeli pěkně, ale že ty kopečky, tam že nás dostali. To je prostě jen na úsměv. Chtěla bych vidět vás chlapci to se vám to směje.....

Vše dopadlo bez větších karambolů na výbornou a když to tak půjde dál bude letošní sezona opět vydařená. Tak ať to vyjde.

Fotky najdete na stránce FOTKY Z AKCÍ a zde pár videí.

https://www.youtube.com/watch?v=kSX-9_VjzwE&feature=player_embedded

https://www.stream.cz/video/477239-xiii-rallye-posazavi-2010

Ralye Hořovice 8.5.2010

Opět nám začal Volný pohár. Letos začínáme s jednou změnou a to je nový mitfára Zdeněk Nacházel. Ukázalo se to pro první závody jako dobrá volba a sama mám pocit, že tenhle člověk ví o čem mluví a má zkušenost i z velkých soutěží. Davida dokáže pořádně nakoupnout když je to potřeba a zároveň stíhá kompletně všechno bez problémů sledovat.

Je sním sranda, jen ho ještě chlapci musí naučit pít svůj životabudič. Ale osobně se mu nedivím že ho moc nemusí. Taky zelenou nemusím a kort když se pije na flašky.

Po pátečním příjezdu do hotelu už byla na Davidovi vidět nervozita, ale osobně si myslím že ne ze závodů, ale z toho že musel Pumlíče nechat samotnýho v servise a sám spal v hotelu. Chvíli po příjezdu jelů zpět do servisu modřinku zkontrolovat a mi jsme pokračovali se Strejčkem a Verčou v načatém večeru.

V sobotu jsme se sešli opět v hojném počtu v servise na letišti. Vaško pro letošek opět vytáhl své staré dobré befko ze závějí, do furgonu zabalil více náhradních šroubků a matiček a se svojí drahou Avii vyrazil už ve středu z Prahy. Kašpaři dorazily s novou Octávkou k mé lítosti bez červených blatníčků, ovoce zelenina zase rozdávali úsměvy na všechny strany jen kamarádi Šneci se někde zapoměli. Poláci dorazili se stejnou sestavou a na letošek opravdu nažhaveni.

Nakonec se jeli jen 2 RZ na tři průjezdy. Dalo se tedy očekávat, že první erzeta, která se jela celkem 6x byla už poslední kola opravdu jetá a všechen bordel z krajů byl natahaný na asfaltu. Přesto se dalo 5 ostrých kilometrů zajet pod 3 minuty. David si držel po všechny kola čas 3,00-3,06. Na druhé, která již byla delší se časy pohybovali okolo 6 minut. Byla tu i rarytka Škoda 130 v H1, která jezdila erzetu 1 s časem rovným našláplím Mišákům. To opravdu klobouk dolu.

Opět jsme s Verčou klábosily a hlídaly časy u naší třídy A3 i když jsme stáli v cíli jen té první. Do cíle druhé jsme vyslali Strejčka a ten nám časy hlásil po telefonu.

Vítězný stupeň patřil Kašparům s bělounkou Octávkou a na druhém místě se umístily Svoboďáci s novou Octávií a na třetím David se Zdendou a spolehlivou Pumicí. Takže pohárky i věnečky se opět povalovali na haubně modřenky. Takže klukům gratuluju a doufám že májí pro tento rok dobře zařazený gang.

A ještě perlička, David volá 2 dny po závodech a tak jako hrozně zdlouhavě a s omáčkou okolo se mě ptá " no hele prosím tě, víš já nevím, ale nevadilo by vám, kdyby jsme příště spali v bydlíku (obytňáku), já bych objednal nějaký větší a komfortnější a jídla máme taky sebou vždycky dost  blablablabla....... " Bylo mi okamžitě jasné odkud vítr fouká. Přece Pumička nemůže zůstat sama samotinká v servisu, kde se jí nikdo nevěnuje a když začne pršet tak jí neshová do stanu a na noc nepřečte pohádku. Moje odpověď byla jednoznačná: "hele Davide mě je šumák kde budu spát, ale nejsem si jistá že vám se bude chtít spát z Honzou." Jeho zdlouhavým a výmluvným monologem se rozhostilo ticho.

"no o tom jsem nepřemýšlel." Myslím že v ten moment se mu prohnala loňská vzpomínka na jednu noc s Honzou v hotelovém pokoji. Zatím ještě nevolal, tak jsem zvědavá jak to do rallye závodů v Posázaví  29.5.2010 dopadne.

Fotečky najdete v sekci Fotky z Akcí a pár videí na níže uvedených odkazech.

tohle doporučuju :-)   https://www.youtube.com/watch?v=_dYQcsKx8so

https://www.stream.cz/video/466829-rallye-horovice-8-5-2010 

JARO S KOŇMI - 20.03.2010

Opět jako každý rok jsem vyrazila na jarní výstavu koní do Lysé, s kterou zároveň probíhá výstava Zemědělec. Sbalila jsem Áňu (Honza nemohl, musí se připravit s Prémkem na STK), v Hrnčířích naložila kolegyni z práce Zuzku Nechvátalovou, která je taky zarytou koňařkou a vyrazily jsme směr Hummer centrum, kde jsme měli spicha s naším šéfíkem a jeho paní a čerstvoučkou dcerkou. Ti vyrazily na nákup stromků a zeleně. Naše setkání ale proběhlo až v samotné Lysé, protože já jela do Hummer centra na Hradecké zatímco Radek jel k benzině na Boleslav, kde je těchto pár aut vystaveno. Domluva byla jasná ve 12:00 na Benzině u Hummer centra, každý si to ale pobral po svém.

V Lysé jsme Áňu za protestu nacpali do golfek a Radek malou do klokanky, ta je na protesty ještě opravdu malá, ale po tom co jí doma navlékly do 2 kombinéz a pak se jí snažily narvat do klokanky, kterou jí zkoušeli když měla jen jedny dupačky tak bych se jí ani nedivila kdyby se ozvala.

Když jsme dorazily na výstaviště byla ještě všude spousta lidíprostě první nádherný den. O něco později se pomalu začali přesouvat k předvadišti, které je snad rok od roku menší. Měli jsme teda možnost projít stánky ve spodní hale, kde jsem sháněla pro Áňu pidihelmičku a poptávala se po nějakých ochraných jezdeckých pomůckách pro tyhle prcky. Helmička už dnes není takový problém, ale naší velikost bohužel neměli, ale s vestou nebo páteřákem je to už horší. Nakonec mi dokázali pomoci v Zooproduktu, kde mají novinku dětskou vestičku, která má na zádech kapsu, kde se vsouvá speciální chránič něco jako u koní podsedlovka s kapsou na podložku. Měli to zatím jen pro ukázku ve větší velikosti, ale není problém to již sehnat od vel. 90.

Pak jsme se taky přesunuli k předvadišti, kde jsem si Anču vyhodila za krk, což  jak se ukázalo byla moje smrt. Já neviděla nic, fotila jsem se vztyčenou rukou a zapnutou sekvencí a doufala, že něco chytím. Zároveň jsem se modlila pokaždé, když mi Áńa při každém čísle hopsala za krkem jako když jezdí a křičela íja íja, aby to číslo už skončilo. Když skončilo tak jsem prosila všechny svatý aby už nějaký začalo, protože mi dcérenka z nudy rvala vlasy a hejkala na celý kolo estě estě. Po čtvrtým čísle byl můj krk dead, takže jsme odkráčeli opodál, kde jsem holku vyhodila ze sedla a šla projít vršek haly. Tam jsme narazily na dětský montérky, tak jsem jí jedny popelářské koupila, aby mohla z tátou makat okolo aut. Nakonec jsme si sedli do restaurace dali si kafčo a pár dobrých koláčků a potom vyrazily k domovu. Áňa si k autu vítězoslavně nesla své montérečky a cestou domů vytuhla.

Pár foteček můžete vidět ve Fotogalerii z akcí.

OSLAVA NAROZENIN MÝCH RODIČŮ  26.9.2009  

Jako sourozenci jsme se doma shodli na tom, co má člověk v dnešní době kupovat jako dárek k jakémukoli výročí nebo svátku, když sami naši blízcí nevědí co by si vlastně měli přát a většinu věcí potřebných už mají. Dali jsme hlavy dohromady a řekli jsme si, že ten DEN by si měli užít a hlavně zažít něco co se jim většinou nikdy nepoštěstí nebo k čemu se jen těžko dostanou.

Táta, který je většinou i o víkendech v pracovním procesu, je člověk do každé nepohody a nemá problém s jakýmkoli překvapením. Mamča, je paní která si už na sebe dává velký pozor, ale u obou jsme se shodli, že jim nemůžete dát jen poukaz na atrakci nebo snad zájezd jen tak do ruky, protože oni sami se k tomu "nedokopou". Takže danou věc musíme naplánovat do posledního puntíku a hlavně je fajn vidět,  jakou na daný dárek mají reakci. Navíc by rodina měla trávit tyto dny společně a jelikož mají oba rodiče narozeniny v září, řekli jsme si že společný dárek formou nevšedního zážitku jim může udělat radost.

Před 2-ma lety dostal táta ke kulatinám výlet letadlem pro dva a netušil nic do chvíle, kdy jsme minuli značku Letiště Bystřice. Tátovi se rozjasnila očka, ale máma už to tak dobře neviděla. Takže nakonec letěl jen táta s bráchou. A ještě dnes když o tom vypráví má ty rozjasněné oči.

Pro letošní máminy kulatiny jsme tedy vybrali něco méně odvážnějšího, ale za to jsme je do poslední chvíle mátli a napínali tak, že máma už týdny dopředu slovy bojkotovala každou zmínku o narozeninách. Naše poslední informace pro ně zněla jen "OBLEČTE SE POHODLNĚ KDYBY SE VÁM UDĚLALO ZLE ABY JSTE SE V TOM CÍTILY ASPOŇ DOBŘE a v sobotu ráno v 9 vyrážíme. "

Ráno jsme tedy předali drobné dary, dorty a květenu (60 velkých karafiátu mamče) pro oba oslavence a přesně v 9:00 jsme vyrazily směr Benešov. To už se máma trochu ježila. Ale když jsme pak odbočily směr Neveklov trochu se jí ulevilo. Do karet nám ještě hrálo silně mlhavé počasí, které cestu ještě více zahalovalo do tajemna, i když jsem se modlila, aby se nakonec udělalo krásněji. A opravdu to do puntíku vyšlo.

Směřovali jsme do Benic za Benešovem, kde sídlí Favory Benice. Stáje plné starokladrubáků,  příjemných a vstřícných lidiček okolo nich a v neposlední řadě s perfektními výsledky z poslední doby v závodech spřežení. Zařídili nám několikahodinovou vyjížďku kočárem, která končila na zámku Konopiště.

Když jsme ještě v mlze odbočily z hlavní silnice a jeli jsme docela dost dlouho mezi loukami a nakonec zastavili na takovém malém kamenném parkovišti, bylo na zadním sedadle opravdu ticho. Se slovy "co tu budeme dělat" vystupovali z auta, částečně pochopili, až když se začali z mlhou zahalených výběhů vynořovat siluety zvědavých koníků, kteří nás přišli přivítat. Přešli jsme tedy do statku, kde jsme si v místním penzionu dali ještě drobnou snídani, a čekali jsme na náš hlavní dárek. Naši byli ještě pořád jak na nožích a prý si do poslední chvíle mysleli, že budou sami jezdit. Když jsme potom vyšli před penzion a tam už se pilně připravoval náš povoz viditelně se jim ulevilo.

Byla sranda vidět je, jak jsou strašně napjatí co bude dál a nakonec, že je to opravdu dárek, který je těší.

S připraveným košíkem se skleničkami a šampaňským jsme vyrazily na náš výlet a v okamžiku, kdy jsme míjeli brány statku se začalo vyjasňovat. Otevřeli jsme šampaňské, všichni i se super kočím a jeho přísedící jsme si ťukli a znova jsme popřáli oslavencům a pak už jsme si doplna užívali každou chvíli toho dne. Táta si po dlouhýh peripetiích zapálil darovaný kubánský doutníček, který si "vychutnával" jako správný nekuřák, klábosili jsme a radovali jsme se z fajn počasí. Koníci šlapali jak hodinky a krásně klapali a odfrkovali do rytmu.

Na Konopiště jsme dojeli na poledne, došli jsme si na oběd ve zdejší myslivně (vřele doporučujeme zvěřina báječná), prošli zámek i park a celý den jsme vlastně jen tak relaxovali. Naši si opravdu po dlouhé době odpočinuli a užily si báječný den, což nás všechny potěšilo.

Nakonec to všechno završily o týden později malou oslavou se svými kamarády v restauraci U Fousků.

Fotky z jejich narozenin si můžete prohlédnout ve Fotogalerii - Rodina.

20 let KABÁT - PO ČERTECH VELKEJ KONCERT  12.09.09

Dostali jsme od zpěváka kapely Projekt 76 lístky na naší i jejich oblíbenou kapelu Kabát, která měla letos jen jediný koncert a to ke svému 20 výročí vzniku. Snažily jsme se lístky sehnat osobně u O2 prodejce, ale marně.

Dlouho nebyl nikdo kdo by chtěl na tuto kapelu jít, ale pak se nám podařilo přemluvit kámošku Evičku a jejího nového přítele Petra aby se k nám přidali. Autem jsme dojeli na konečnou autobusu 174, protože podle toho co jsme slyšeli, bude problém dostat se někde uprostřed trasy na Vypich, do jakéhokoli spoje.

A byla to pravda.

I když jsme do busu nasedali 2hodiny před začátkem koncertu a to ještě na konečné, už jsme si nesedli. Po dalších dvou zastávkách a to jich je na Vypich celkem 14, už byl bus tak našlapaný, že jediné rychlosti které to zvládali byli 1 a 2 a spousta lidí si se smíchem stěžovalo že sice stojí, ale na nohách které nejsou jeho. Cestou už byl vidět údiv kolemjdoucích i jedoucích lidí a smích lidí čekajícíh na zastávkách a hlavně policistů, kteří zaštiťovali klidný provoz ve vzdálenějším okolí Vypichu. Policisté co byli přímo v místě dění už se tvářili jinak.

Pokus řidiče  na jedné ze zastávek "UVOLNĚTE MÍSTO PRO KOČÁREK" obrátil autobus v burácející smích. Na Vypichu vás to pak prapodivnou odstředivou silou vypinklo (dle názvu stanice) z busu tak, že jste byli rádi, když jste schody nespočítali po tlamě. Pak se to díky velkému prostranctví na chvíli uvolnilo, ale už z přicházejících davů bylo znát že opravdu jen na chvíli. Naštěstí díky vstupům do jednotlivých sekcí se to dalo zvládnout. Běžná kontrola, a potom už se člověk postupně přesouval na místo které se mu zdálo dobré. V našem případě to bylo asi 50m po levé straně od podia, což bylo jak jsme zjistily asi nejlepší volba na to aby člověk něco viděl. Přesně v 20:00 se za doprovodu malého ohňostroje a burácení lidí rozezněl zvuk bubnů a kytary, a po pozdravu přišla úvodní píseň Porcelánová prasata. Bylo fajn vidět že si tuhle kapelu přišlo poslechnout opravdu věkově široké spektrum lidí. Byli zde od šedovousých Zízítopů v požehnaných letech , přes chlápky a ženský od rodin až po samotné rodiny s dětmi, které si texty zpívali s kapelou.

Opravdu skvělé ozvučení přineslo bezkonkurenční zážitek a celé pojetí koncertu, v hodinách točících se v čase zpět, bylo oceněno fanoušky velkým ohlasem při každém zastavení času na některém z letopočtů. Ihned věděli o jaké se jedná album a začali vykřikovat jeho název i největší hity z něj. Pak už jen s kapelou přešli ke zpěvu. Po hitech jako Má jí motorovou, Šaman, V pekle sudy válej, Drsnej krtek Joe a další se uzavíralo Burlakama a vyvolanou Žízní. Na závěr proběhl velký ohňostroj. Mezi písničkami Pepa Vojtek vypustil spoustu svých trefných žertíků a všechny trikové efekty byli nezávazně umocněny nad pódiem přelétávajícími letadli připravenými na přistání.

Rozchod všech fanoušků byl zběsilý. Jen ta doprava byla asi tak 100x horší než na koncert. Autobusy vůbec nejezdily takže jsme zhruba 1hod čekali na taxi než se probojovalo aspoň na Dejvickou, na kterou jsme se stejně tak museli probojovat i my. Takže k autu jsme se dostali až o půlnoci. Ale podle nás TO STÁLO ZA TO.

Fotografie Fotky z akcí.

RALLYE KRKONOŠE  8.8.2009

Letošní Krkonošská rallye se jela v okolí Trutnova a nutno poznamenat že i když byli RZ v celku krátké (dohromady cca 75km) byli hodně technické s dlouhými rovinkami. Jména jako Peták, Orsák, Pech, Semerád sn. i jun., Valoušek, Arazim, Odložilík, Štolfa, Trněný, Enge (jezdec jediného vozu s pohonem na zemní plyn), Triner, Vrkoslav, Nešpor, Kopecký a další potvrzovali skvělou podívanou. Nejen tyto parametry ale hlavně vydařivší se počasí strhávalo spoustu jezdců k extrémním výkonům, které se ne vždy potkali s úspěchem. Na startovním poli bylo celkem 128 posádek z toho 43 jich odstoupilo, viz výsledky: https://www.ewrc-results.com/final.php?event=411 .

Měla zde být představena i nová škoda Fabia S2000 s jezdcem Kopeckým, ale po špatné domluvě s pořadateli bylo auto k vidění jen na place. Aktivním účastníkem soutěže bylo Mitsubishi Lancer Evo IX CNG se známým jezdcem Tomášem Enge. Jediné auto na stlačený zemní plyn v českých soutěžích rallye, které zatím zřejmě z neznalosti, není moc v oblibě a je spíše centrem posměšků. Dále pak také světu velmi známý speciál z jihoafrických dílen Toyota Corolla S2000 legendárního jezdce Alistera McRae se svým novým jezdcem Karlem Mackem.

Cesta na závody byla rychlá až na Davidův defekt jen pár km před příjezdem na místo. Jelikož jsem v těchto místech byla před pár lety na Hubertově jízdě u známého (J. Cipra, Pilníkov), vybavovali se mi i některá místa.  Hned 1. rychlostní zkouška se opravdu jela přímo po trase našeho starého huberta a to z Vlčic do Mladých Buků. Sice kratší erzeta, ale v závěru je opravdu nepříjemné stoupání se spoustou zatáček a jak jsme se i na vlastní kůži přesvědčily při testovacích průjezdech, byla na trase vytahána veškerá šotolina a bordel z okolních cest a vytvářeli na novém asfaltu opravdu spoustu nepříjemných situací. Bohužel hned v této erzetě skončila 1. posádka Peták - Joska, po vážné havárii zřejmě z důvodu defektu na pneumatice. Na záznam jejich jinak dobrého začátku se můžete juknout na tomto odkazu, kde jsou i jiná videa z této rallye : https://www.mediasport.cz/videa/rok-2009 .

Nutno podotknouti že rychlá pomoc opravdu jen pár schopných diváků (https://www.ewrc.cz/ewrc/show.php?id=11991&title=zamysleni-nad-chovanim-divaku-u-nehody) ulehčila již tak nepříjemnou a bolestivou situaci posádce do doby, než byli transportováni vrtulníkem do nemocnice. Podle posledních zpráv jsou již po operacích a vyšetřeních a v rámci možností se jim daří dobře. Oba velmi děkovali v systém HANS.

Jelikož diváckých míst i míst kam se šlo dostat bylo opravdu pomálu, usadily jsme se v centru dění na 4. RZ v obci Staré Buky. A jak se nakonec ukázalo, byla to opravdu dobrá volba. Náš závodník Hubáček se skvělým spolujezdcem Chlupem a osvědčenou Hondou Civic Type R odpadli díky drobné havárii již v 3.rychlostce, tudíž se k nám ani nedostal. Jak sám říkal: "jak se mi to začne líbit je to v pr.... ". Mitfára Petr Chlup jen potvrzoval, že jízda se čím dál tím víc zlapšovala a podle toho co si v průběhu spočítal, kdyby to tak šlo dál, začínal v hlavince spřádat myšlenky na bedničku. A tu BUM sloupek a chladič v čudu. Škoda přeškoda. Ale hlavně že se jim nic nestalo. Tapíra odtáhli po ose na servis a pak už se jen truchlilo. Než toto vše proběhlo, byli jsme ještě svědky opravdu pohřbení spousty ambicí některých jezdců. Na místě kde byl prudký sjezd do vsi s vlnami na silnici a poté se mělo točit na ostrou levou se mi podařilo s půjčeným foťákem vyfotit opravdu nepříjemnou havárii posádky Hudec - Černoch, která se též obešla bez zranění.

Fotky budou ve Fotogalerii - Fotky z akcí a můžete ji shlédnout též na videu: https://www.youtube.com/watch?v=zQ2Io7nCnks

Další záznam závodů i s komentářem můžete shlédnout na: https://www.autotelevize.cz/cz/Reportaze/rally+krkonose/?acid=6 a nebo více na stránkách www.ewrc.cz

Co dodat na závěr. Nádherné prostředí, adrenalin na každém km a skvělé počasí dodali dni opravdu svou vyjímečnost a jsme rádi že jsme byli v samém kotli mistrovských soutěží se spostou těch českých zvučných motoristických jmen, kteří přišli na náš servis občas jen tak poklábosit jak to jde.

RADOUŇSKÁ RALLYE  26.-27. 6. 2009

V pátek jsme kolem 15. hodiny vyrazily směr Jindřichův Hradec na další závod volného poháru, který se jel v okolí Okrouhlé Radouně. Celkem bylo přihlášeno 70 posádek a všechny erzety měly dohromady zhruba 200km. Musím říct, že Radouňští a vesnice kolem těmito soutěžemi žijí a na celých závodech to bylo vidět. Ale i přes perfektní pořadatelské zázemí jsme se setkali s lidmi, kteří přes 3 upozornění na uzavřenou silnici a stopnutí lidmi v daném úseku byli schopni do ní vejít a hlavně vjet vozidlem, když už závod v plném proudu probíhal. V okamžiku kdy jsme se mu do cesty postavily my, protože pořadatelku po stopce ignoroval zastavil a nadával všem okolo, vůbec si nenechal vysvětlit, že by asi těžko přežil náraz sportovního vozu s rámem v úsecích kde rychlost sporťáku může dosáhnout až 200km/h a že se daný úsek otevře za cca půl hodiny. On chce prostě na svou chatu a to hned, a objížďkou nepojede. Věřím, že celá organizace a může být sebelepší, chováním takových z prominutím idiotů, může během jednoho nestřeženého okamžiku spadnout jako domeček z karet a následky jsou otřesné a nevratné. Naštěstí se tato soutěž obešla bez větších problémů a nehod a po delší době se stala opravdu dobrým zážitkem a kladné ohlasy jen potvrzují dobrou přípravu a dlouholetou zkušenost Radouňských.

Na tento závod se David moc těšil, protože už loni se mu zde opravdu vedlo a navíc se teď do soutěže přihlásil i jeho strýc, kterému se neřekne jinak než Strejček nebo Dědek. Pod posledním jménem v těchto soutěžích i závodí, aby si na mystráku, kde je více doma, neudělal ostudu, kdyby mu to nevyšlo.

Puma byla už od posledně připravená a doladěná, jen se do poslední chvíle ještě přemýšlělo nad pneumatikami. Počasí se poslední týdny není sto rozhodnout zda už je čas na to léto.

Strýček s Tapírem (Honda Civic Type R) byli také připraveni, takže se ještě v pátek večer vyráželo do prvních 4 erzet, které z většiny probíhali v noci. Po domluvě bylo možné auta přezout z gum na sucho do mokrých po uvážení řidičů. Začínalo se v 19:00 a všichni na rampu do Nové Včelnice odjížděli na suchých už v 17:00, protože počasí prozatím celý den přálo.

Během chvilky se najednou od Prahy přihnala černota a už v půl sedmé se přehnal liják. Na jinak již prázdném servise, kde jsme si s Verčou a tetičkou užívali klidu, se opět ve velkém spěchu sešla snad většina posádek, aby rychle přezuli a zase se vrátily do časovky. Kluci byli domluveni a náhradní gumy přezouvali na smluveném místě mezi erzetami, takže když se potom vrátily byl Honza s Pavlem durch, protože je to chytlo přímo při práci.

Rychlá a silná přeháňka a zároveň dusno se samozřejmě podepsala i na prvních rozjížďkách, kdy se spoustě řidičů zamlžily okna a vetšina z nich byla 100% odkázána na své mitfáry (spolujezdce). David se stratovním číslem 11 jel na jistotu ale Strýček s číslem 31 měl právě výše uvedené problémy a díky špatné viditelnosti hodně ztratil.

V pátek večer jsme s Verčou, Pepou (který se na nás přijel podívat z dovolené a utrhl se od dětí) a tetičkou v cíli každé erzety psali časy posádek ze skupiny A3 aby jsme podle toho dopočítali ztráty a náskoky na ostatní Davidovi soupeře. V celé třídě jich bylo 12 a do druhého dne se jako jistí soupeři jevili bratři Kašparové se Škodou Octavií a tým Šneků z Liberce s vozem VW Golf III. To byli nejsilnější adepti na 1. pozici, kterou si David vytvořil v nočních pátečních rozjížďkách. V noci jsme dorazily na hotel a šli spát okolo půl druhé, aby jsme už ráno v sedm s Vinonou projeli trasy erzetky zda po nočním dešti nepřibil na trati nějaký další bordel. Nebyla to zase až taková hrůza a tak se kluci mohli pustit do dalšího boje v 6-ti sobotních erzetách. Startovali dle dojetí z minulého dne.

Opět se řešili gumy. Po prvním projetí 5.erzetkou bylo jisté že volba mokrých gum byla špatná a David ztratil po smyku a následném chcípnutí motoru mnoho cenných sekund. Do popředí se tedy dostali bratři Kašparové, David byl potom těsně stíhám Šneky a začal tedy až do poslední erzetky neuprosný boj o každou sekundu. Po malém problému týmu Šneků, několika technických problémech jiných vozidel  a drobných nehodách polských jezdců se boj ve třídě A3 zůžil opravdu už jen na Davida a Kašpary těsně stíhanými Šneky. Strýček se snažil napravit si reputaci aspoň bezchybnými jízdami a udržet si své pořadí i přes problémy s motorem.

Až do konce se tedy žádné velké změny neudály a pořadí na stupních vítězů v třídě A3 bylo takové:

Celkové pořadí ve všech třídách prvních 10 míst:

Fotografie:  fotogalerie z Akcí

video:

https://www.stream.cz/video/322615-radounska-rallye-2009

https://www.stream.cz/video/322258-radounska-rally-2009

ÁŇA - 1. narozeniny

Tak jsem tu už celý rok. Měla jsem svou 1. oslavu, na které se sešla celá rodina a během celého dne jsem ještě potkala další gratulanty. Teta Evička Brdová mi popřála týden před na jejích narozeninách a strejda s tetou Stejskalovou mi popřáli když jsme se potkali na Dni Kozla.

Doma mamča s taťkou připravily dobré jídlo a pitíčko a já mezitím odpočívala v postýlce. Mamča mě musela probudit abych to neprospala.

Dostala jsem dorty, kytičky a spoustu dárečků. Na oslavě jsem vydržela až do půl deváté a šlo mi to hladce, protože bylo opravdu pěkné počasí.

Vyzkoušela jsem nové boty, svou motorku, autíčko i panenky s knížkami a potom jsem všem ukázala jak jsem tomu roku pěkně utekla. Všichni se u mě vystřídali aby si se mnou poblbli no a potom jsme se pustily do konzumace všech těch dobrot.

Druhý den jsme s mamkou natírali nové dřevěné pískoviště, které jsem dostala od dědy Hynků a až ho budu mít složené a plné písku s bábovičkami tak vám ho také ukážu.

Tak se v mé fotogalerii jukněte na těch pár foteček ať vidíte jak jsme si to všichni užívali.

DEN KONÍ - HŘEBČÍN SLATIŇANY 24.5.2009

O víkendu jsme s Honzou navštívily slatiňanský hřebčín, hypologické muzeum a zároveň probíhající jarmark na nádvoří a v parku hřebčína. Áňa zůstala doma, protože si jí u sebe chtěla nechat popovská babička, aby si jí užila.

Dorazily jsme po klidné cestě před polednem na místo.

Prošli jsme stáje, shlédli předvedení hřebců, šli jsme parkem kolem výběhu koní převalských až k testačnímu a výcvikovému středisku hřebců, kde jsme zhlédli část výcviku a pak jsme se vrátily k muzeu, kde ve 14:00 probíhala další prohlídka.

Naposled jsem tu byla jako malá 10-ti letá holka a v té době bylo muzeum v rekonstrukci a některé exempláře z expozic byli různě po dvoře pod igelitovou plachtou. Dnes je už muzeum a jeho okolí pěkně opravené a expozice rozděleny na historii koní, biologii koně a sbírky umění. Koukli jsme i na právě probíhající výstavu fotografií paní Běly Fialové ze života koní a lidí okolo nich.

Po prohlídce jsme si udělali radost vyjížďkou v kočáru a cestou jsme dali řeč s kočím. Honza byl zvědavý na technické věci okolo povozu, já se dala do řeči s přísedícím o hřebčíně.

 I když je hřebčín mnohem menší než kladrubský, má dnes na stavu 300 koní většinou plemene starokladrubský vraník. Koně jsou částečně ve výcvikovém středisku v Heřmanově Městci a drobotina v hříbárně Slavice kousek od Slatiňan. V dnešní době se zde už nepřipravují hřebci různých plemen do 100denního testu od jiných majitelů. Dnes zde probíhá už jen výcvik hřebců v rámci hřebčína a samozřejmě zde sídlí Ústřední evidence koní ČR.

Samotných koní byli do 14:00 hodiny plné ohrady v okolí hřebčína. Poté jdou koně domů, což se ani v tomto počasí nedivím. Okolo výběhů jsou sice převážně stromy, ale určitě to v letním počasí pro tyhle černoušky není nijak příjemné. Přes poledne kdy jsme se byli podívat ve stájích tam byl opravdu chládek, až mi z toho naběhla husí kůže. Takže pro ně je návrat domů z rozpálené země opravdu příjemný.

Když jsme odjížděli domů, byl ve výběhu už jen arabský hřebec, který se předváděl při každém projetí povozu a hecoval se s hřebci v něm zapřaženými.

Můžu jen doporučit návštěvu jako zpestření víkendu po pracovním týdnu. Běh hřebčína je opravdu klidný a to vše se velmi rychle přenese i na návštěvníka.

Fotky na stránce FOTOGALERIE - KONĚ

XVIII. SETKÁNÍ TRAMPŮ POD MEDNÍKEM - 16.5.09 Pikovice

Tak se 16.5.2009 opět v Pikovickém kempu sešli všichni příznivci trampingu a country hudby aby oslavily příchod léta a stanování.

Na akci jsem dorazila ráno okolo půl dvanácté s Áňou, paní Holubovou a Petráškovou, které jsem nabírala v Popovicích. Tam už byli v plné parádě připraveny trampky Monika "Dakota", Pavla "Pája ukrutná", Honza, máma, Roman a děda. Během dne ještě po práci dorazil i taťka, strejda Palas se svým novým autíčkem a strejda Vrba a Půst s rodinami. Také se tam později objevili Radek a Lukáš sice v pracovním, ale s dobrou náladou.

Byli zde k vidění americké gazíky v plné parádě a i jejich řidiči byli v typických army oblečcích jejich doby. Dále pak stánky s koženými výrobky, noži a americkými originálními SPZetkami. Všem těmto stánkům vévodil velký Army shop ve vojenském stanu, kde bylo možné si nechat i vyrazit klasické vojenské známky. Jinak se dalo "rýžovat  zlato" v Sázavě nebo procházet stánky s jídlem a pivem. Točily se zde všechny varianty Velkopopovického kozla.

Áňa byla ve svém živlu. Spousta lidí, muzika a hlavně pořád se něco dělo. Tohle všechno jí zmohlo až kolem 15té hodiny a tak si na dvě hoďky dáchla v kočáru za boudou. Jinak si kromě rýžování zlata zkusila všechno co šlo. V gazíkách byla jako doma. Zapózovala si s Jitkou Vrbovou, kterou již dlouho známe, ochutnala všechny dobroty a na hlavě po většinu dne nosila klobouk na kterém se jí nejvíce líbil liščí ocas.

Byl to pro všechny po dlouhé době den k odreagování a hlavně setkání a pobavení s ostatními při nepřetržitém poslechu prima muziky.

Obrázky ve FOTOGALERIE - FOTKY Z AKCÍ

 9. ROČNÍK RALLYE HOŘOVICE 2009 - 9.5.09

Po zimní přestávce, kdy se auta přestavují, odlehčují a seřizují se jel 1.závod volného poháru letošní sezóny v hezkém okolí Hořovic.

Závody byli tentokrát jednodenní a celkem se na ně přihlásilo 64 posádek. V pátek večer se přes Hořovice přehnala hodně silná bouřka i s kroupy a tomu také odpovídal stav všech erzetek druhý den. I když od rána svítilo slunce a bylo příjemné počasí, byli většinou trasy pokryty popadaným listím, jehnidami a místy i vyplaveným bahnem z polí. To dodávalo závodu opravdu šmrnc. Naštěstí vše probíhalo bez zranění a vážných karambolů. Samozřejmě některá auta problémy měla.

David žádné vážné problémy s pumicí (Ford Puma) neměl a samotná jízda z našeho pohledu byla opravdu dobrá.  Nakonec tomu odpovídá i výsledek 2. místo ve své třídě A3 a v absolutním pořadí  9. Takže blahopřejeme a doufáme, že se tahle jistota promítne do celé sezóny.

Dalé blahopřejeme i kolegovi Jendovi Vašků s předělaným BMW 320i k pěknému 3.místu a samozřejmě vítězům třídy A3 Patrikovi Veinholdovi s VW Golf III, kteří dali nový význam slovu ŠNEK (jezdí za team  Šnek motorsport).

Fotečky můžete zhlédnout ve FOTOGALERIE - FOTKY Z AKCÍ.

video:

https://www.stream.cz/video/297933-viii-rallye-horovice-2009/

TRADIČNÍ PÁLENÍ ČARODĚJNIC -  30.4.09 Senohraby

Tak jak jsem již psala na úvodní stránce i v Senohrabech se rok co rok traduje pálení čarodějnic pod taktovkou sboru dobrovolných hasičů. Již týden před pálením se po domluvě se starostou sežene dřevo z obecního lesa a vyčistí se kopec Peleška a v průběhu týdne se postaví hranice a seženou potřebné věci. Stan, gril, sudy s pivem a limonádou a samozřejmě další alkohol, elektrocentrála a hlavně pípa, která se domlouvá už dlouho dopředu. Letos byla tato akce opravdu veliká jelikož tradice připadla na čtvrtek a pátek bylo volno. Byla to tedy pro pánské osazenstvo této obce opravdu obrovská příležitost k odreagování. Tři dny je doma nikdo neviděl. Na čarodějnice padlo 10 sudů piva a 2 limonády. Jelikož těsně před začátkem se přehnala přes Senohraby opravdu nepříjemná sprška, zřejmě to odradilo spoustu lidí, ale na všechno byli naši soptíci připraveni a natáhli plachtu proti dešti. Na samotné zapálení hranice už na Pelešce bylo tak okolo 50 lidí  a spousta dětí. Během večera se osazenstvo prostřídalo, ale skalní příznivci se drželi svého pultíku a snažily se, aby jejich tradice ani trochu nepokulhávala. Letošní pálení se opravdu povedlo a i dámy, které vydrželi až do půlnoci si přišly na své. I když jediný rozkvetlý strom na Pelešce je opravdu v dost nedostupném terénu. Jinak je to opravdu jedna z mála příležitostí v této obci, kdy se sejdou místní a pár lidí z okolních vesnic a mají možnost poklábosit a příjemně se společně pobavit. Jako každý rok se i letos povedlo čarodějnice zpestřit novým kouskem, předávám inspiraci, ale upozorňuji že tato hra je jen pro opravdu otrlé a cvičené.

CESTA Z MĚSTA DO LESA: Máte půllitr piva a jeho neomezený přísun a zároveň neomezené množství Peprmintky. Upíjíte z půllitru piva a zároveň doléváte do plna zelenou. Až je půllitr čistě zelený JSTE V LESE. Tím ovšem hra nekončí. Teď vás čeká ještě cesta ZPĚT DO MĚSTA. To znamená obrácený postup. Upíjíte zelenou a doléváte pivo. Opravdu je tato hra pro opravdu trénované a otrlé, a abych pravdu řekla ještě jsem neviděla nikoho kdo by se dokázal VRÁTIT DO MĚSTA. Nejotrlejší se dostal do půlky cesty z lesa a ten kdo začínal? Naposled jsem ho viděla když si nechal rozlít 20 zelených a jeho půllitr měl barvu khaki.

TAKŽE ČARODĚJNICÍM ZDAR A PŘÍŠTÍ ROK ZASE NASHLEDANOU.

VÝSTAVA LEONBERGERŮ - 19.4.08 El paso Svojetice

Dnes jsme se byli podívat na výstavě nádherných mazlíků. Leonberger je impozantní pes, pes pro ty, kteří mají podmínky, prostor, čas a i určité finanční zázemí, které jim umožňuje chovat takto velkého psa. A pro koho se hodí? Leon je klidný, přátelský, snadno ovladatelný, pozorný, výborný hlídač majetku a prostoru, který je mu svěřen. V případě nutnosti, i když od přírody není agresivní, mu však nechybí zdravé sebevědomí a dokáže v nouzi i výrazně zasáhnout. I když se nemusí cvičit, výchova v základní poslušnosti je samozřejmě nutná. Žádný nevychovaný a nezvládnutelný pes není dobrou vizitkou svého majitele, ale neposlušný leonberger-to může být skoro katastrofa. Vždyť u tohoto psa se setkáváme s výškou od 65 - 80 cm a někdy i více a s odpovídající váhou 50 - 75 kg!!!  Bohatá srst se nijak zvlášť neupravuje, udržuje se běžným pročesáváním. Vyskytuje se v mnoha odstínech od lví žluti, přes zlatou, mahagonovou až po mírně pročernalou, tzv. uhlování, černá však nesmí být nikdy určující barvou psa. Osrstění je dlouhé, bohaté, s výraznou podsadou, která umožňuje i celoroční držení psa venku v odpovídajícím příbytku. Srst tvoří, zvláště u samců, bohatou hřívu, na nohou dlouhé praporce.

 Ten, kdo chce mít nevšedního, nádherného, velkého psího přítele, hlídače a společníka, může si bez obav vybrat třeba právě leonbergera. Za starost a péči se majiteli dostane opravdu "lvího" podílu lásky, věrnosti a oddanosti.

Od štěňat až po dospělé musím říct ze mají všichni úplně nádherně příjemnou srst, ve které se vám ruka ztratí jako nic. Pod dohledem páníčků se dalo pomazlit i s dospělým psem, který ve vás vzbudí respekt jen tím když se postaví a upřeně na vás zírá. Více fotografií na stránce FOTOGALERIE - FOTKY Z AKCÍ a další informace o plemeni na www.leonberger.cz .